Tato problematika byla sice na odborných konferencích a jednáních z různých pohledů opakovaně diskutována, nicméně vzhledem k četným dotazům pracovníků dodavatelských firem, i různých odborů četných magistrátů se k ní opět vracíme. Tentokrát však i ze zcela novým pojetím, což ocení ti, kteří vydrží číst až do konce.
Deratizační firmy, zabývající se odchytem holubů ve městech se v posledních letech mohly setkávat s problémy, které způsoboval často různý a zpravidla chybný výklad novely zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny z r. 2004 (www.env.cz – legislativa – ochrana přírody, i s prováděcí vyhláškou 395/1992 Sb.). Tato novela spočívala mimo jiné v implementaci čtvrt století staré směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, která se promítla především do novelizovaného § 5. Ten byl rozšířen o samostatné paragrafy 5a a 5b. Setkali jsme se i extrémními případy demagogických výkladů těchto paragrafů, podle kterých jsou veškeré regulační zásahy jednoznačně znemožněny. Takový výklad je samozřejmě chybný, protože i takto upravený zákon s regulacemi celých populací počítá. Přestože je v současnosti již uplatňován odlišný názor na městské holuby (sdělení Evropské komise č. 146/2002 – viz dále), není jistě, že s ním budou příslušní magistrátní úředníci detailně seznámeni, což je závislé na informačním systému ministerstva životního prostředí. Proto je velmi pravděpodobné, že některé firmy budou při plánovaných zákrocích proti holubům i nadále vystaveny nepatřičným diskuzím ohledně zmíněných paragrafů. Proto uvádíme jejich související odstavce v plném znění, aby byly v případě potřeby k dispozici.
Zákon 114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů:
§ 5: Obecná ochrana rostlin a živočichů
(1) Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede, nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek ochrany je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost.
(2) Ochrana podle odstavce (1) se nevztahuje na zásahy při hubení rostlin a živočichů upravené zvláštními předpisy. Ohrožené nebo vzácné druhy živočichů a rostlin jsou zvláště chráněny podle § 48 až 50 tohoto zákona Z odstavce (1) vyplývá, že žádný lokální, ale ani celoměstský zákrok proti holubům (stejně jako proti hlodavcům) neohrozí zmíněný druh na bytí ani nevede k zániku populace. Ani při největším úsilí se výsledky opakovaných odchytů a ostatních regulačních postupů uvedenému stavu nikdy ani výrazně nepřiblížily a mnohaletá praxe potvrzuje, že k pozorovatelné redukci početních stavů dochází zpravidla významným zásahem do prostředí, případně změnou technologií a nikoliv usmrcováním jednotlivých kusů. Navíc je v případě holubů možné předem přesně stanovit, o kolik jedinců má být na základě předchozího monitoringu celková městská či lokální populace redukována. Omezení tímto paragrafem se tedy nikdy běžně plánovaných a prováděných odchytů holubů vlastně netýkalo. Zvláštními předpisy (2) jsou v tomto případě např. zákon č. 258/2000 Sb. a zákon č.166/1966 Sb., (oba ve znění pozdějších předpisů), které v příslušných paragrafech a za příslušných podmínek dezinsekci a deratizaci (což je i zákrok proti holubům) nařizují z důvodů ochrany veřejného zdraví (osob, zvířat a produktů). Holubi skalní (Columba livia) ve městech nepatří mezi ohrožené druhy, jakými jsou z ostatních synantropních ptáků např. kavka nebo rorýs či vlaštovka, nicméně prováděný zákrok by mohl tyto nebo jiné takové druhy ohrozit a proto uvedeme i paragrafy, stanovující podmínky ochrany těchto druhů.
§ 48: Zvláště chráněné rostliny a živočichové (1) Druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné, lze vyhlásit za zvláště chráněné. (2) Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se dle stupně jejich ohrožení člení na
- a) kriticky ohrožené,
- b) silně ohrožené,
- c) ohrožené.
(3) Seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle odstavců 1 a 2 stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.
Tímto předpisem je vyhláška č. 395/1992 Sb. Vřele doporučuji si jí na výše uvedených www stránkách stáhnout, protože tím odpadnou i další věčné dohady o tom, zda krtek či sršen a další živočichové jsou či nejsou chránění živočichové.
§ 50: Základní podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů (1) Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří jsou chráněni i uhynulí, stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.
(2) Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.
(3) Ochrana podle tohoto zákona se nevztahuje na případy, kdy je zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku nebo z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti anebo leteckého provozu. V těchto případech je ke způsobu a době zásahů nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody, pokud nejde o naléhavý zásah z hlediska veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti nebo bezpečnosti leteckého provozu. V tomto stanovisku orgán ochrany přírody může uložit náhradní ochranné opatření, například záchranný přenos živočichů.
(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí pro druhy silně a kriticky ohrožené.
Jak tedy vyplývá z odst. 3 a 4 § 50, umožňuje zákon v případě potřeby a za určitých podmínek regulaci i dohrožených druhů, v naléhavých případech dokonce bez předchozího jednání s orgány ochrany přírody. Takové jednání však nejen z důvodů odborné orientace, ale i z důvodů přesunutí odpovědnosti vždy doporučujeme, zvláště když půjde o zákrok kombinovaný se zabezpečením i pro jiné druhy, např. netopýry.
§ 56: Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů
(1) Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů podle § 46 odst. 2, § 49, 50 a § 51 odst. 2 může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povolit orgán ochrany přírody. (3) Výjimku ze zákazu u zvláště chráněných rostlin a živočichů lze udělit jen a) v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti,
Výjimku lze udělit jen tehdy, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení a pokud populace daného druhu bude udržena v příznivém stavu z hlediska ochrany.
Situace dle tohoto paragrafu by nastala pouze v případě nutnosti „vymístění“ hnízd kavek, vlaštovek či rorýsů z důvodů nutných stavebních úprav, nebo invaze parazitů do obydlí lidí. V takových případech by měl být odborný posudek (orgánů ochrany veřejného zdraví nebo stavebního úřadu) podkladem pro jednání s orgány ochrany přírody.
Vraťme se ale k výše zmíněným paragrafům 5a a 5b, se kterými budou stále ještě někteří úředníci či ochranáři argumentovat.
§ 5a: Ochrana volně žijících ptáků (1) V zájmu ochrany druhů ptáků, kteří volně žijí na evropském území členských států Evropských společenství (dále jen „ptáci“), je zakázáno a) jejich úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoliv způsobem, b) úmyslné poškozování nebo ničení jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd,
c) sběr jejich vajec ve volné přírodě a jejich držení, a to i prázdných, d) úmyslné vyrušování těchto ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích,4c)
(5) Ustanovení odstavce 1 písm. a) a d) se nevztahuje na případy naléhavé potřeby v zájmu veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti a v zájmu bezpečnosti leteckého provozu, pokud nelze z důvodu nebezpečí z prodlení postupovat podle § 5b. Ten, kdo postupuje v souladu s tímto ustanovením, oznámí rozsah zásahu a jeho důsledky orgánu ochrany přírody do 15 dnů.
§ 5b: Podmínky pro odchylný postup při ochraně ptáků (1) Orgán ochrany přírody může, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení, rozhodnutím stanovit postup odchylný od postupu uvedeného v § 5a odst. 1 a 2, je-li to potřebné v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, v zájmu bezpečnosti leteckého provozu, při prevenci závažných škod na úrodě, domácích zvířatech, lesích, rybářství a vodním hospodářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Odchylný postup může být stanoven také pro účely výzkumu a výuky, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo opětovného vysazení druhu v jeho původní oblasti rozšíření nebo pro chov v lidské péči pro tyto účely. (3) Rozhodnutí podle odstavce 1 musí obsahovat a) označení druhů a množství ptáků, na které se má odchylný postup vztahovat,
b) prostředky, způsob nebo metody povolené pro odchyt nebo zabíjení, c) důvod pro odchylný postup vycházející z odstavce 1 nebo 2, podmínky a časové a místní okolnosti, za nichž lze takto postupovat, d) způsob kontrol, které bude orgán ochrany přírody stanovující odchylný postup provádět.
(5) Kdo provádí činnosti stanovené podle odstavce 1 nebo 4, je povinen do 31. prosince každého roku nahlásit orgánu ochrany přírody zásah provedený na základě odchylného postupu. Orgán ochrany přírody o tom neprodleně informuje ministerstvo životního prostředí.
I § 5a ve svém pátém odstavci připouští regulaci populací, v naléhavých případech dokonce i bez předchozího jednání s orgány ochrany přírody. Takové akce by však předpokládaly vyjádření orgánů ochrany veřejného zdraví, které by dokázaly zdůvodnit příslušná zdravotní rizika a tedy podpořit požadovanou redukci populace v zájmu veřejného zdraví. Pracovníci regionálních orgánů ochrany veřejného zdraví však zpravidla nebývají ochotni takové vyjádření zpracovat a řadou nepodstatných argumentů zdůvodňují, proč se jich takováto problematika netýká. Je na škodu veřejnému zdraví, že díky jejich selhání nebývá řada potřebných deratizačních akcí vůbec dokončena. V posledních dnech před uzávěrkou časopisu, kdy byla metodika regulace synantropních ptáků dle požadavků citovaných paragrafů prakticky dokončena, se konečně podařilo získat stanovisko Evropské komise k problematice ferálních (volně, divoce synantropně žijících) populací holubů (sdělení Komise č. 146 z r. 2002) a které má platnost i pro ČR, jakožto nový členský stát. Na základě tohoto sdělení nebude nadále holub ve městech považován za volně žijícího ptáka ve smyslu směrnice o ptácích a § 5a zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Ve věstníku MŽP bude publikován následující výklad: Holub skalní, žijící ve městech není ptákem, na kterého by se vztahovala ustanovení § 5a a § 5b zákona. Toto sdělení vychází ze stanoviska, vyjádřeného v materiálu Evropské komise „Report from the Commission on the Application of Directive 79/409/EEC on the Conservation of Wild Birds (COM 2002, 146 final), ze kterého vyplývá, že se na populace domestikovaných druhů včetně ferálních, s uvedením ferálních populací holuba skalního jako konkrétního případu, nevztahuje ochrana podle článku 1 směrnice Rady 79/409/EHS.
Tím se celá situace do značné míry mění ve smyslu jistého zjednodušení, což se promítne do další přepracované novely, kterou bychom rádi zveřejnili v následujícím čísle našeho časopisu. Mimo doporučené pracovní postupy, výkladu základních pojmů a citace souvisejících právních předpisů bude rozšířena o zdánlivě novou, ale v zahraničí již osvědčenou metodou regulace populací městských holubů. Jedná se o stavbu velkokapacitních holubníků, umožňujících na vhodných místech naprosto nenápadnou, ale účinnou kontrolu a regulaci hnízdících a hřadujících jedinců. Záleží jen na vhodné konstrukci a operativnosti výrobců. Toto sdělení může být proto výzvou pro některé deratizační firmy, které by se mohly na přidruženou výrobu takových zařízení specializovat. Případný doporučující atest vydaný Ústřední komisí pro ochranu zvířat by zajisté pomohl i jejich úspěšnému prosazení.
doc.RNDr.Pavel Rödl, CSc. – Státní zdravotní ústav